Valašské léto

Valašské léto nepřichází s pompou. Nepotřebuje titulky ani scénáře. Přichází tiše a voní sušeným senem, kompotem v kredenci a potem drobných rukou, které skládají prádlo na dvorku. Je to léto, co znáte ze vzpomínek, i když jste ho možná nikdy nezažili.

Rozpustilé smíchy, tráva ve vlasech, bosá chůze po prašné polní cestě. Polední slunce, které umí být něžné

i kruté. Ticho, které není prázdné, ale plné. Plné ptačího zpěvu, hučení včel, a někde v dálce možná i harmoniky. Léto na Valašsku je rozverné i přemýšlivé, stejně jako žena, která ví, kým je.

Někdy máte chuť se smát nahlas a běžet loukou jako divoké koně. Jindy jen ležíte v trávě, díváte se na oblohu a přemýšlíte o tom, co všechno jste chtěli být jako malí. A možná jste to pořád vy, jen v jiné verzi. Klidnější. Sebevědomější. S valašským chokerem na krku a úsměvem, co říká víc než slova.

My EPI cérky se snažíme si toto léto dělat po svém. S radostí, s lehkostí a s krásnou nostalgii, která pohladí na duši.